aby si vytvořilo zdravé a adekvátní sebepojetí. V opačném případě může do–

jít k narušení tohoto velmi citlivého konstruktu a k dalším negativním vlivům

na vytváření osobnosti. Základem všeho je vytvoření tzv. zdravé vazby

k blízké osobě, kterou je nejčastěji matka, ale i otec či jiná osoba z bezpro–

středního okolí dítěte. Vazba se vytváří od narození a její základy se formují

již v prenatálním období (matka promlouvá ke svému dítěti, hladí si břicho).

Slouží pravděpodobně k ochraně dítěte před nebezpečím jak fyzické, tak so–

ciální povahy a zabezpečuje přežití dítěte v ohrožujícím světě (Bowlby,

1969). Takovéto chování lze najít ve všech kulturách, což ukazuje na to, že

se jedná o vrozený motivační systém. Vazební chování je tedy tzv. kulturně

univerzální. Vazba se projevuje ve vyhledávání blízké osoby tím, že dítě trpí

po odloučení od této osoby, těší se na její návrat, orientuje se na ni, i když

není v bezprostřední blízkosti. Vazba souvisí s nejdůležitějším sociálním mo–

tivem ­ touhou po pospolitosti (Brandstätter, 1983). 

Nízká míra sebedůvěry a úzkostlivost s sebou přináší neúspěch a antici–

puje jej. Pokud si nevěřím a mám strach ze selhání, pravděpodobně se tak

i opravdu stane. V dítěti ale i v dospělém se může později vyvolat i stav,

který se označuje jako naučená bezmocnost. Dítě selže jednou, podruhé

i potřetí a pochopí, že v podstatě nemá smysl se sebevíc snažit. Podmiňuje

si tak v sobě víru ve vlastní bezmocnost, která je upevněna ještě více tím,

že např. vedle špatné školní známky dostane negativní hodnocení od učite–

le („ty jsi ale nešika...“). To potvrzuje i Vroomova expektační teorie moti–

vace, která se sice především vztahuje k pracovnímu jednání, ale lze ji po–

užít na ostatní sféry našeho života. Je založena na tom, že úroveň motivace

roste v závislosti na expektanci (očekávání), tj. subjektivní pravděpodob–

nosti toho, že dané jednání povede k očekávanému výsledku. Dále je závis–

lá i na tzv. valenci, subjektivní hodnotě výsledku jednání, což je jinými slo–

vy očekávané uspokojení, k němuž motivované jednání povede (Tyson,

Jackson, 1997). Jinými slovy, pokud budu vědět, že za nějakou činnost do–

stanu odměnu (pochvala, vyšší plat apod.), a budu si věřit, že to dokáži,

míra mé motivovanosti vzroste, a tím se zvýší i pravděpodobnost, že to

opravdu zvládnu.

Jak již bylo zmíněno, sebepojetí se utváří po celý život, i když některé

vývojové fáze jsou z tohoto hlediska významnější (dětství, puberta). Máme

více zdrojů, ze kterých čerpáme poznatky a informace o vlastní osobě:

16